Šerm Majestát Rudofa II. pre pražských federfechtrov
Majestát Rudofa II. pre pražských federfechtrov
Spolok šermiarov od péra – federfechtri – existoval a živo sa zapájal do diania už dlho pred vydaním majestátu pre pražských šermiarov Rudolfom II. 7. marca roku 1607. Naproti tomu ich veční rivali Markusáci sa dočkali špecialnej výsady už v roku 1487 od cisára Fridricha II., ktorá im umožňovala držať školy šermu a ostatní, ktorí sa chceli stať majstrami dlhého meča museli u nich skladať skúšky. V druhej polovici 16. storočia sú už federfechtri zavedenou spoločnosťou známou po celej ríši.
Federfechtri prežili do 18. storočia ale zaiste doba ich najväčšej slávy patrí koncu storočia šestnásteho.
Viac o tomto spolku nachádzame v knihe Karl Wassmannsdorffa Sechs Fechtschulen der Marxbrüder und Federfechter. Text tejto výsady bol publikovaný aj v diele Vlastmila Šindelářa Šermíři, rváči a duelanti a škoda, že ako príloha občas zostáva nepovšimnutý.
My purkmistr a radda Starého města Pražského, známo činíme tímto listem obecně přede wšemi, kdež čten, nebo čtaucí slyšán bude, a zwláště tu, kdež slyšeti náleží, že potwrzení artikulůw a obdarowání níže tuto dotčené od Jeho Milosti Císařské, pána, pána nás wšech nejmilostiwějšího, mistrům a towaryšstwu swobodných šermířůw od péra dané, a na pergaméně německým jazykem pod pečetí wisutau s podpisem rpuky wlastní Jeho Milosti napsané, a od písaře našeho přísežného z téhož jazyka německého na česko přeloženo jest, slowo od slowa takto:
My Rudolf Druhý z Boží Milosti wolený římský císař, po wšecky časy rozmnožitel říše w Germanii, Uherský, Český, Dalmatský, Charwátský a Slowácký král, arcikníže Rakauský, kníže Burgundský, Brabantský, Štyrský, Korytanský, Gránský, Lucemburský, Wirtemberský, hořejšího a dolejšího Slezka a w Šwábích kníže, w Morawě, hořejších a dolejších Lužicích markrabě, hrabě Habšpurský, Tyrolský, Pfirtský, Kyburský a Gorycký, landkrabě Elsaský, pán w Windišmarku, Portenau a Salinsu.
Oznamujem tímto otewřeným listem a známo činíme wšem wůbec, že nám N. N. mistři a towaryšstwo swobodných šermířůw od péra společně i rozdílně, jak w swaté římské říši, tak i w jiných králowstwích, dědičných knížetstwích a zemích našich, některé rozdílné mezi sebau w nowě učiněné artikule, řády a nařízení (o něž jsau se pro lepší řád spolu mezi sebau urownali) w poddanosti přednesti dali, kteréžto slowo od slowa tuto napsány stojí a takto znějí:
Nejprwé. Jeden každý, kterýby se tomuto swobodnému rytířskému umění učil, nebo ještě učiti a privilegium JMC. i s klénotem erbowním užíti chtěl, ten na poctiwosti dobře zachowalý a rodu poctiwého nepoškwrněného býti má; a dříweji nežliby který za mistra dlauhého meče od péra učiněn byl, we wšech sedmi rytířských a zmužilých zbraních šermowati, tolikéž i w aparatu dobře zkušowán a průbowán býti, a potomně teprwa skrze wrchního spráwce neb hejtmana týmž aparatem za mistra dlauhého meče potwrzen má býti.
Druhé. Mají podlé jednoho wrchního spráwce ještě jiní čtyři spráwcowé neb nejtmané mezi fedrfechtíry nad císařským obdarowáním w místech rozdílných nařízeni býti. A kdyžby také jeden z nich prostředkem smrti ze swěta sešel, anebo pracowati nemohl, tehdy i hned při prwnější škole generální jiný hodný na jeho místo dosazen býti má.
Třetí. Poněwadž náležité jest, aby JMC. obdarowání a milost w slušné šetrnosti a wážnosti držána byla, a aby ne spolu jeden každý neumělý mistr toho účasten byl a jeho pozíwal; protož mají dotčení šermíři, kteří toho užiti chtějí, na škole obecní, kteráž každého roku w neděli po swatém Wítu, anebo pokudžby po neděli swatodušní se trefilo, osm dní později w Praze se držíwáwá, najíti se dáti; nejprwé hodnowěrnými jistotami dokázati a prowésti, kde se jest který učil a od koho by mu zawyučení dáno bylo, tolikéž byl-liby řádného zrození; potom se přítomnému wrchnímu spráwci a hejtmanu s strany wšeho umění šermířského zkusiti a podlé toho w meči druhé straně se průbowati dáti; nebude-li raněn anebo byl-liby raněn, a proti tomu druhému tolik krwe wycedil, a coby sám dostal, jemu to též udělil, tehdy teprwa a dříwěji nic za mistra dlauhého meče do císařského obdarowání federfechterůw wepsán, jmín a držán býti má. Jiní pak, kteříby takowé průby newykonali, i s těmi, kteří z učedlnictwí propuštěni býwají, toliko swobodní šermíři od péra a neprůbowaní mistři dlauhého meče jmenowati, ažby toho časem swým též dosáhli a nabyli. Wšak přitom tuto se wymiňují a wynímají staří a zkušení mistři, kteří w umění swém prwotně dobře známi jsau, průby swé při dwořích knížecích a panských, anebo jinde w předních městech říšských wědomě před dáwnými časy wykonali, ti mají od nařízeného wrchního spráwce a hejtmanůw jakožto ti, kteří prwotně w obcowání a umění swém dostatečně průbowáni jsau, podlé slušnosti a rozdílnosti bez dalšího zkušowání připuštěni a jich jména s pilností a kdež náleží poznamenána býti.
Čtvrté. A když pak kdo před dotčeným způsobem připuštěn býwá, anebo jak swrchu dotčeno, jinak w průbě ostojí, tomu každému má i hned při škole generální stříbrný abgus dotčeného od JMC. dosaženého erbu, kterýž nejprwé do ocele pěkně na způsob pečeti wyryt jsa, bedliwě schowán býti. Patrně od wrchního spráwce a čtyr hejtmanůw neb kolik by jich tu přítomných bylo, odewzdán býti má, do kteréhož křtění jméno swé a příjmí sobě wyrýti dáti, a toho, pokudžby wšak prwé erbu neužíwa
l, za pečet a sekryt užíwati, kdež předkem JMC. se wší náležitau uctiwostí za udělení téhož obdarowání i potomně wrchnímu spráwci i jiným nařízeným hejtmanům poděkowání náležité učiniti má. Autraty pak k tomu wydány býti mají, tak jak w šestém artikuli níže tuto obsaženo jest.
Páté. Poněwadž w některých městech w říši i jinde staří dobřé známí a zkušení šermíři jsau, kteří se osadili a po šermířstwí již dálejí newandrují: protož wrchní spráwce spolu s hejtmany mají míti moc tomu každému, komu by se jim líbilo, podobný abgus téhož erbu pro uctění odeslati, jehožby také se wšemi práwy jako jiní zkušení a swobodní šermíři užíwati mohli, a tudy tím wětší příčiny měli jiným mladým šermířům tajné kusy swé a fortele, kterým jsau se z mládí naučili, udělati a ukázati.
Šesté. Má zřízená a w jistém místě chowána býti truhlice, do níž jedenkaždý mistr, když (po přijetí) se propauští (pokudž wšak w průbě obstál) i hned z místa se nehýbaje, tolar wložiti, a mistr dlauhého meče, když swau průbu wykoná, také tolar. A to mají také přijíti pokuty peněžité, které šermířům wždy podlé příležitosti a uznání wrchního spráwce a hejtmanůw pro přečinění jich nalezeny býwají, anebo co jinak z uložení obecného kdy se shromážďuje.
Sedmé. Nemá žádný učedlník propuštěn nebo za mistra na průbu wystawen býti, lečby prwé čtyry neděle, anebo při nejmenším dwě neděle napřed swé jméno i mistra swého, od kteréhož má propuštěn býti, zjewně w místě obyčejném oznámil, též i že z poctiwých rodičůw zrozen pošel i sám též dobrého jména a chowání jest.
Osmé. Nemá žádnému mistru, kterýby nejprwé tohoto erbu a privilegium swrchu psaným způsobem na zjewné škole nedobyl a nedosáhl, žádná škola zde w Praze dopřína býti, lečby prwé wedlé obyčeje šermířského a tohoto rytířského umění před nařízeným wrchním spráwcem a hejtmany, kteříby tu tehdáž přítomní byli, buďto na obecní škole anebo w jiném místě, kdežby obzwláštně jemu od nich ukázáno bylo, dwanácte mistrowských ležení wykonal. Potom má též powinen býti po wykonané škole při nejmenším jednu nebo dwě neděle šermowati, lečby z důležitých příčin odjíti musel, což nařízeným a tehdáž přítomným oznámiti a od nich náležitě odpuštění bráti má.
Dewáté. Poněwadž se to našlo, že w Praze i jinde židé od Markusůw toliko pro špatný zisk wyučowáni byli, tak že někteří na školách zjewných šermowali a markusy se jmenowali, ješto to wěc jest neslušná a křes»anům k potupě: protož fedrfechterům tuto se zapowídá, aby žádného žida a nekřtěného ani z peněz ani bez peněz umění šermířskému neučili, anebo tajné kusy a fortely swé jim neoznamowali; nýbrž jestliby který sám od sebe předstaupil, tehdy mají jej odbýti a žádnému proti němu zdwíhati nedopauštěti. Mistři wšak od péra, buďto swobodní šermíři anebo průbowaní mistři dlauhého meče, kteřížby toto přestaupili, a jedinkého žida dotčeným způsobem učili, mají podlé uznání nařízených hejtmanůw buďto zapowídáním školy do roka, anebo jinak peněžitými pokutami pokutowáni býti.
Desáté. Jestli žeby se přitrefilo, žeby mezi dotčenými císařskými swobodnými šermíři w příčině umění šermířského jaké newole powstaly, tehdy ti a takowí nikdež jinde nežli před wrchním spráwcem a hejtmany i jinými k tomu od nich powolanými mistry po wyslyšení žaloby a odpowědí porownáni býti mají. A co oni uznají, přitom zůstaweno býti má, kromě těch wěcí, kteréžby beze wšech prostředkůw před řádnau wrchnost náležely.
Jedenácté. Mají předně knihy neb registra spraweny býti, a podlé jiných wěcí do nich bedliwě a pořád poznamenáwati: nejprwé kdoby nejwyšším a jeho čtyři nařízení hejtmané mezi dotčenými císařskými swobodnými mistry dlauhého meče od péra byli i kteříby potomně po změnění jich na jich místa přišli, tolikéž i jména těch, kteří se na obecné škole zjewně tohoto privilegium účastna učinili, nebo jinak s průbami, a dosti hodni uznáni a přijati byli. A podlé toho mají též jich qualitates a rozšafnosti w šermowání ukázány a napsány býti, aby budaucně při wolení hejtmanůw hodnost a umění i chowání nejwíce ušetřeno bylo. A dotčené knihy i s welikau pečetí k shotowení wšelijakých potřebných wěcí s jinými menšími stříbrnými peče»mi pro mistry swrchu dotčeným způsobem zřízené wždycky wrchní spráwce při sobě w bedliwém opatrowání swém míti, a žádný jiný, kromě on sám s hejtmany podlé něho nařízenými s tím co činiti míti nemají.
Dwanácté. I poněwadž dobře rozuměti a znáti se může, že ne wšecko wšudy, cožby wůbec jak mezi mistry tak učenníky někdy se díti a přihoditi mohlo, w těchto krátkých artikulích obsáhnauti se nemohlo: protož mají wrchní spráwci a hejtmané spolu nynější i budaucí se wší bedliwostí o to se snažiti, aby předkem čest a sláwa boží rozmnožena, lání a zlořečení i jiná marná k neswornosti slaužící oplzlá slowa zastawena a ztrestána byla, a žádnému se skrácení nedálo. Pakliby se mimo naději takowí nedostatkowé našli, tehdy podlé swrchu dotčeného jedenáctého artikule narownáni a spokojeni býti mají. A tomu wšemu jedenkaždý podlé obzwláštní wýsadní pokuty trestání skutečné podnikati powinen bude.
Tyto swrchu dotčené artikule ujali a oblíbili sobě i za dobré wyhlásili wšickni toho času starší schwálení mistři od péra we wší swaté římské říši, nápodobně JMC., pána našeho nejmilostiwějšího králowstwích a zemích, ústy a rukami místo přísahy sobě slíbiwše připowídali nad tím, obzwláštně pak nad privilegium od JMC. daným, pewně až do skončení jich držeti, podlé toho se říditi a sobě bratrsky nápomocni býti, a to wše učiniti, což poctiwé, dobré, chwalitebné a náležité jest, jichžto jména pořád w swrchu dotčených sprawených knihách se nacházejí.
A podlé toho nás poslušně prosili a žádali, abychom my jakožto králující Římský Císař swrchu obsažené pořádky a řády jejich konfirmowati, potwrditi, a k tomu níže psaný wládycký erb a klénoty, kteréhožby na obecných školách šermířských, i jinak ku poctiwosti, potřebě, wůli a libosti swé užiwati mohli - totižto kwartyrowaný štít, jehožto přední dolejší díl bílý nebo stříbrný, přední swrchní čerwený nebo rubínowý, zadní spodní modrý nebo lazurowý, a zadní powrchní díl žluté nebo zlaté barwy jest, w němž se ukazují křížem dwa meče nahé s pozlacenými hruškami a rukowětmi, a místo křížůw s tuplowanými zlatými orlowými křídly s koncemi dolů se obracujícími; od swrchních dwau rohůw s oblaků až do prostředku štítu ukazují se ruce dwě w hromadu stisknuté, držící péro písařské s špicí dolů, na štítu swobodný otewřený wládycký turnajský helm, po lewé straně čerwenými a bílými, po prawé straně žlutými a modrými famfrnochy, a na něm žluté barwy králowská koruna ozdobená, na níž se ukazuje předkem nahoře korunowaný, žlutý neb zlatý graif s wytaženým jazykem, roztaženými křídly a mezi nohami s ocasem dotčeným w obojích pazauřích nad sebau k udeření meč (parožnatý) nahý s hruškau, jilcemi a kříži pozlacenými držící, jakž týž erb wládycký a klénot uprostřed tohoto listu našeho císařského wznešený jest - milostiwě uděliti ráčili.
Kdež My k prosbě jich poddané a poslušné se ohlédajíce s dobrým rozmyslem, radau a jistým wědomím naším swrchu dotčeným mistrům a swobodným šermířům od péra netoliko swrchu dotčené jich srownání, řády a nařízení we wšech punktích a artikulích potwrditi a upewniti, nýbrž swrchu psaný erb wládycký a klénot k užíwání milostiwě jsme udělili a dáti ráčili. Činíme to také wědomě, mocí tohoto listu držíme, nařizujeme a tomu chceme, aby takowí jich wyzdwižení artikulowé se wšemi klausulemi pewní a stálí byli, a aby je oni i také předepsaného wladyckého erbu a klénotu ku potřebě swé užíwati mohli a užíwali bez wšelijaké jednoho každého překážky. Protož přikazujeme jednomu každému a wšem wšudy kurfirštům, knížatům, duchowním i swětským, prelátům, hrabatům, swobodníkům, pánům; rytířům, wládykám, landmaršálkům, hejtmanům zemským, landfogtům, hejtmanům místodržícím, fogtům, spráwcům, regentům, úředníkům, landrychterům, šiltysům, purkmistrům, rychtářům, raddám, měš»anům, obcem i jiným wšem wšudy našim i říšským i králowstwí naších dědičných, knížetstwí a zemí, poddaným wěrným, jakéhokoli důstojenstwí, stawu a řádu ti jsau, přísně a dostatečně tímto listem chceme, aby předdotčené mistry a towaryšstwo šermířůw od péra při této Naší císařské konfirmací a swobodě i tomto uděleném wládyckém erbu a klénotu pokojně zůstawili a ním se těšiti, užíwati a užíti dali, a pro Nás při tom chránili, opatrowali, ruku ochrannau nad nimi držíce, w tom žádného zmatku a překážky nečinili, ani komu jinému činiti nedopauštěli pod uwarowáním hněwu a nemilosti Naší a skutečného trestání, a k tomu propadení pokuty, totiž: třidcet hříwen litého zlata, kteréž jedenkaždý, jenžby wšetečně proti tomuto co učinil, Nám polowici do císařské komory naší, a druhau polowici často jmenowaným mistrům a towaryšstwu swobodných šermířůw od péra, kteří by tak proti tomu uraženi a dotýkáni byli, neprodleně složiti a propadnauti má.
Na swědomí tento list císařskau pečetí přiwěšenau upečetěn. Datum na našem králowském hradě Pražském sedmého dne měsíce Martii léta od narození Krista Pána a Spasitele našeho milého šestnáctistého sedmého a králowstwí našich Římského třidcátého druhého, Uherského třidcátého pátého, a Českého též třidcátého druhého.
Rudolff m/p.
Leopold z Štralendorfu m/p.
Ad mandatum Sacae Caesae Majestatis proprium
Gerttell m/p.